Cévní soustava

Funkcí cévní soustavy je zajišťovat oběh krve -> pohyb tělních tekutin v organismu a transport látek (přísun látek z vnějšího prostředí do těla, odsun odpadních látek, přesuny látek z jednoho orgánu do druhého). Síla, která způsobuje oběh krve, je u obratlovců vytvářena rytmickými stahy srdce. Krev se pohybuje v uzavřené cévní soustavě, což znamená, že tepny a žíly jsou spojeny prostřednictvím menších cév v jeden uzavřený celek.

Orgány krevního oběhu

Cévy – vasa

Tepny – arterie

Vedou krev ze srdce, vystupují z komory. Jejich stěny jsou stejně jako stěny žil tvořeny na vnější straně vrstvou vazivové tkáně obsahující kolagenní vlákna. Pro stěny velkých tepen je typická další vrstva, která obsahuje velký počet elastických vláken a hladkou svalovinu. V tepénkách je kladen proudění krve větší odpor než v tepnách, protože mají menší průměr. Tepny dávají oběhu pružnost, tepénky odpor.

Žíly – vény

Přivádějí krev do srdce, vstupují do síní. Stěny žil mají slabou svalovinu. V dolních končetinách jsou v žilách kapsovité chlopně, které brání zpětnému toku krve. Krev se v žilách pohybuje pasivně -> návrat krve žílami je zajištěn nitrohrudním tlakem. Ten je podporován smršťováním kosterního svalstva – svalová pumpa.

Vlásečnice - kapiláry

Jsou tenké cévky, spoje mezi žílami a tepnami umožňující výměnu látek mezi krví a tkáňovým mokem (difúze). Stěny vlásečnic jsou tvořeny jen jednou vrstvou plochých výstelkových buněk – endotelem, což je nejvnitřnější vrstva všech cév. Vlásečnice se bohatě větví ve vlásečnicovou síť.

Arteriovenózní spojky

Spojují tepny a žíly, mají chlopně, regulují průtok krve vlásečnicemi. Mohou ho i zcela zastavit.

Krevní splavy – sinusy

U živočichů s uzavřenou cévní soustavou je tvoří hodně rozšířené vlásečnice, buňky jejich endotelu jsou schopné fagocytózy; vyskytují se hlavně ve žlázách s vnitřní sekrecí a v játrech. U živočichů s otevřenou soustavou jsou jako pozůstatky tělních dutin ve všech orgánech.

Srdce

Je dutý sval uložený ve vazivovém vaku – osrdečníku (dutina perikardu = zbytek coelomu). Je tvořen svalovými buňkami, které obsahují myofibrily. Buňky srdce jsou navzájem propojeny morfologicky i funkčně mezibuněčnými spojkami.

Stavba stěny:

Svalovina komor je silnější než svalovina síní, nejmohutnější je svalovina levé komory. Síně slouží jako rezervoár pro krev, která přichází ze srdce. Stahy síní jsou nezbytné pro to, aby se komory plnily krví.

  • endokard – nitroblána srdeční – vnitřní tenká blána (endotel + pojivová vlákna)
  • myokard – střední, silná vrstva (síť oporných tkání + srdeční svalovina)
  • epikard – vnější vrstva (mezotel + pojivo + cévy + nervy)
  • perikard – osrdečník – vakovitý obal

Srdce vypuzuje krev srdečními stahy do plicního oběhu plicními tepnami a do velkého tělního oběhu osrdečnicí. Srdeční stah začíná podrážděním v centru automacie v sinusovém uzlíku. Krátce nato dojde ke stahu síní (systola síní) a doplnění komor krví. Následuje krátká přestávka, během níž je podráždění přeneseno z pravé síně o komor -> nastává smrštění stěn komor a krev je vytlačena do arterií (systola komor). Komorové svaly se uvolní a následuje přestávka, během níž jsou všechny oddíly ve fázi relaxace (diastola) a plní se krví, která přitéká z horní duté žíly. Děj od naplnění síní a komor a vypuzení krve ze srdce se nazývá srdeční cyklus.

Srdeční sval není schopný pracovat anaerobně (bez přívodu kyslíku). Je zásobovaný prostřednictvím koronárních cév. Ty vycházejí z aorty v těsné blízkosti srdce a dodávají do srdce v klidu přibližně 225 ml krve za minutu, při namáhavé práci až 2 litry.

Chlopně usměrňují proud krve při srdečním stahu a působí jako ventily. Při uzavření chlopní slyšíme srdeční ozvy. První ozva = uzavření cípatých chlopní při systole, druhá = uzavření poloměsíčitých chlopní při diastole. Při vadách chlopní slyšíme šelesty.

a) Chlopně cípaté (síňokomorové)
- nachází se mezi síněmi a komorami a brání zpětnému toku krve z komor do síní.

b) Chlopně poloměsíčité
- na začátku aorty a plicní tepny. Brání toku krve z aorty a plicní tepny do srdce.

Proudění krve v cévách

Je založeno na jednoduchých fyzikálních zákonech. Energii pro svou činnost získává z metabolických procesů. Při stazích probíhá přeměna chemické energie na energii mechanickou.

Základní schéma oběhu krve:

U člověka a všech savců existují dva okruhy oběhu. Oba mají začátek a konec v srdci, které je rozděleno na dvě funkční poloviny. Krev s nízkým obsahem kyslíku je čerpána z pravé poloviny srdce do společného začátku plicních tepen (plicnicový kmen) a pravou a levou plicní tepnou se dostává do pravé a levé plíce. Po obohacení kyslíkem se vrací zpět do levé poloviny srdce – plicní oběh neboli malý oběh.

Ve velkém tělním oběhu opouští krev levou polovinu srdce velkou tepnou – aortou (srdečnicí), která je tvořena třemi úseky: aortálním obloukem, hrudní aortou a břišní aortou. Z aorty vystupují artérie – tepny, které se postupně větví v drobné arterioly – tepénky, ze kterých vychází síť kapilár. V kapilárách se uskutečňuje základní funkce krve – přeměna plynů a přebírání zplodin látkové přeměny z tkání. Kapilární síť se přeměňuje a přechází ve venuly – žilky, veny – žíly a dvěma velkými žílami – horní a dolní dutou žílou – krevní řečiště ústí zpět do pravé poloviny srdce.

Ve velkém krevním obvodu rozlišujeme několik obvodů – vrátnicový (shromažďuje krev procházející trávicí soustavou a odvádí ji do jater), ledvinný, horní a dolní systémový obvod (tělní obvod zahrnující mozek, svaly, kůži, žlázy a další orgány...). Životně důležitý je obvod srdeční, který vytváří věnčité cévy (koronární oběh) a který zásobuje srdeční svalové buňky.


Krevní tlak – tlak, kterým působí krev na stěnu cév.Hnací silou pro krevní oběh jsou rozdíly krevního tlaku mezi tepennou a žilní částí oběhové soustavy – tlakový spád. Lékařské vyšetření – při něm se jako krevní tlak označuje tlak krve měřený v pažní tepně. Stah komor = systolický (určen srdečním výkonem), uvolnění komor = diastolický (určen odporem v periferních cévách). Systolický tlak kolísá v rozmezí 100 – 160 mm Hg, diastolický kolísá méně. Za horní hranici diastolického tlaku považujeme hodnotu 90 mm Hg.

TIP: Proč potit krev u úklidu, když to jde snadno. Zametací stroje uklidí i nepříjemné nečistoty.

Informační web pro studenty a laickou veřejnost