Červené krvinky - erytrocyty

Červené krvinky jsou nejspecializovanější, nepravé, bezjaderné buňky bez organel, které nemají dělící schopnost. U všech savců jsou kruhovité ve tvaru dvojdutého kotouče. Jejich specifickým tvarem (až o 1/3 větší povrch než koule) je umožněno lepší vázání kyslíku na červené krevní barvivo – hemoglobin. Průměr červené krvinky se pohybuje kolem 7,2 µm.

Červené krvinky jsou nejpočetnější složkou krve. Jejich počet je u mužů a žen různý. Pohlavní rozdíly jsou dány vlivem pohlavních hormonů (testosteronu a estrogenu) na erytropoetin. U novorozenců je počet vyšší, protože přenos plynů přes placentu je obtížnější. Rozpad ČK po narození je u novorozenců často spojen s novorozeneckou žloutenkou.

Muži:	5 000 000 – 5 500 000 / 1mm³ krve
Ženy:	4 800 000 / 1mm³ krve
Novorozenci:	7 500 000 / 1mm³ krve

Funkce červených krvinek

a) Transport dýchacích plynů – kyslíku (z plic ke tkáním) a oxidu uhličitého (z tkání do plic).

b) Udržování stálého pH krve

Stavba a chemické složení červených krvinek

Povrch červených krvinek je určen buněčnou membránou, která se skládá z lipidové dvojvrstvy a asymetricky uspořádaných bílkovin. Bílkoviny buněčné membrány (membránový skelet) umožňuje deformaci červených krvinek při průchodu kapilárami.

Hlavní stavební složkou erytrocytů je červené barvivo - hemoglobin - který tvoří 95% sušiny. Hemoglobin patří mezi dýchací pigmenty a skládá se ze dvou složek:

a) Globin – složka bílkovinné povahy

b) Hem – barevná skupina obsahující kationt železa Fe²⁺ <-> Fe³⁺

HbO2	Oxyhemoglobin Reverzibilní vazba
HbCO2	Karboxyhemoglobin Reverzibilní vazba
HbCO	Karbaminohemoglobin Irrevezibilní vazba

Tvorba červených krvinek: erytropoéza

Krvetvorba představuje složitý proces proces, při kterém se v určitých orgánech lidského těla tvoří buněčné krevní elementy – krvinky a krevní destičky.

Červené krvinky se během embryonálního vývoje (2. - 3. týden) tvoří na povrchu žloutkového vaku v tzv. krevních ostrůvcích. Po narození je krvetvorba lokalizována do 5. roku v kostní dřeni všech kostí. V dospělosti jsou červené krvinky vytvářeny pouze v proximálních částech dlouhých kostí a v axiálním skeletu z nediferencovaných buněk mitózou nezralých erytrocytů.

Základním regulátorem tvorby červených krvinek je erytropoetin, hormon tvořený v kůře nadledvinek. Erytropoetin zvyšuje dělení, diferenciaci a uvolňování retikulocytů do krve. Tvorbu erytropoetinu podněcuje testosteron a tlumí estrogen.

Další látky potřebné pro krvetvorbu: Fe, B₁₂ - kobalamin, kyselina listová, bílkoviny

Hemolýza

Je rozkladný proces červených krvinek, při kterém je narušována jejich membrána a obsah erytrocytů se uvolňuje ven z buňky.

Rozlišujeme hemolýzu navozenou:

1. Přirozenými vlivy

Je založena na životnosti erytrocytů (120 dnů) a ztrátě aktivity enzymů, jejich povrch je narušován při průchodu vlásečnicemi -> prasknutí. Takto narušené buňky jsou pohlcovány buňkami retikuloendotelové soustavy sleziny, jater, kostní dřeně aj..

2. Umělými vlivy

a) Osmotická - Erytrocyty v hypotonickém prostředí přijímají vodu, zduřují se a dvojdutý kotouč se mění v kouli. V krajních případech dochází k prasknuí a uvolnění obsahu erytrocytů.

b) Fyzikální – nastává při silném třepání, působení ultrazvuku, nebo vysokých či nízkých teplot, různých druzích záření...

c) Chemická – narušení membrány vlivem tukových rozpouštědel, silných kyselin, zásad, či látek snižujících povrchové napětí.

d) Toxická – je způsobena bakteriálními, hadími, či rostlinnými jedy

Produkty hemolýzy a využití organismu

1. Bílkoviny – jsou organismem opětovně využity

2. Hem

Fe
- krvetvorba
- vyloučí se
- uloží do zásobních látek (feritin a hemosiderin)
Přeměna na žlučová barviva
- Biliverdin -> redukce na bilirubin
- Bilirubin (žlutohnědé žlučové barvivo, které barví moč a stolici)

Sedimentace červených krvinek (sedlivost)

Krev je suspenze krvinek v plazmě. V oběhové soustavě jsou krvinky stejnoměrně rozptýleny. Necháme-li stát nesrážlivou krev v nádobě, rozdělí se její součásti podle své hustoty.

Standardní způsobem měření rychlosti červených krvinek je Fahreus-Westergenova metoda. Zvýšení rychlosti sedimentace je známkou probíhajících chorobných stavů v organismu. Zpravidla můžeme říci, že je zrychlena u infekčních onemocnění, místních zánětech, či nádorových onemocněních. Sedimentace poskytuje pouze informace obecného charakteru a bývá podnětem pro další vyšetření. Za fyziologických okolností se sedimentace zrychluje ve druhé polovině těhotenství a při menstruaci.

Muži	2 – 5 mm/hod
Ženy	3 – 8 mm/hod