Bílé krvinky - leukocyty
Bílé krvinky jsou průhledné, pravé jaderné buňky s jádrem. Jejich množství v krvi kolísá mezi hodnotami 4 000 – 10 000 / mm3 krve v souvislosti se zdravotním stavem. Délka života bílých krvinek je pouze několik hodin. Jejich funkcí je zajišťovat imunitu organismu.
Činnost bílých krvinek:
- Fagocytóza – Pohlcování antigenů pomocí panožek
- Diapedéza – Jsou schopny améboidního (měňavkovitého) pohybu -> ten jim umožňuje procházek mezi buňkami kapilární stěny.
- Pozitivní chemotaxe – Jsou přitahovány chemickými látkami. Podnětem mohou být:
- Látky uvolněné z poškozených buněk
- Toxiny bakterií
- Adheze – Mají schopnost přilnout k různým povrchům.
Rozdělení leukocytů
1. Granulocyty
Jsou druhem bílých krvinek se členěným jádrem, jejichž cytoplazma obsahuje barvitelná zrnéčka – granuly. Dále se dělí na:
a) Neutrofilní granulocyty: Jsou nejpočetnější bílé krvinky. Představují první obrannou linii těla proti vniklým bakteriím a částečkám. Jejich funkce spočívá ve fagocytóze cizorodých látek – malých částic a bakterií – mikrofágů. Mají schopnost měnit svůj tvar a protáhnou se póry ve stěnách vlásečnic do míst ohrožených infekcí, kam jsou chemicky přitahované. Jejich granuly obsahují lysozym – enzym rozrušující povrch bakterií. Jsou špatně barvitelné.
b) Eozinofilní granulocyty: Mají ve fagocytóze menší význam. Zmnožují se při alergiích a parazitálních onemocněních. V granulách také obsahují lysozym. Barví se zásaditými barvivy.
c) Bazofilní granulocyty: Uplatňují se při zánětlivých a alergických procesech. Granuly obsahují heparin a histamin. Barví se zásaditými barvivy.
2. Agranulocyty
Jsou druh bílých krvinek s velkým, nečleněným jádrem a ve své cytoplazmě neobsahují barvitelná grana. Dále se dělí na:
a) Monocyty: Monocyty cirkulující v krvi jsou nezralé buňky, které se dostávají do některých tkání, kde se přeměňují ve volné nebo fixované fagocytující makrofágy. Nacházíme je ve tkáních jako jsou lymfatické uzliny (Kupfferovy buňky) a vazivo. Jsou roztroušeny v místech, kde hrozí infekce (plíce, vazivo, okolí trávicí trubice...) Při svém dozrávání v makrofágy zvětšují až pětinásobně svůj průměr. Zabraňují růstu nádorů, výrazně ovlivňují krvetvorbu, pro tělo představují jednu z nejúčinnějších nespecifických obran mechanismu. Soustava fagocytujících makrofágů, nacházejících se ve tkáních se nazývá retikuloendoteliární soustava. Vyskytují se pouze u savců.
b) Lymfocyty: Jsou druhou nejpočetnější skupinou leukocytů. Mají centrální význam v imunitním systému organismu. Vznikají v kostní dřeni. Mají schopnost tvořit protilátky nebo vyvolávat jejich tvorbu. Jsou přítomné i v lymfě a lymfatických uzlinách. Dále se dělí do dvou typů:
aa) B-lymfocyty: Zajišťují látkovou = humorální imunitu. Při setkání s antigenem produkují protilátky, které se na antigen cizorodé buňky naváží a takto označené buňky jsou fagocytovány.
bb) T-lymfocyty: Mají za úkol zajišťovat buněčnou imunitu proti cizorodým buňkám (mikroorganismům, transplantátům, nádorovým buňkám, buňkám napadených viry). Na svém povrchu mají receptory, na které se cizorodé buňky váží svými antigeny.