Bílé krvinky - leukocyty

Bílé krvinky jsou průhledné, pravé jaderné buňky s jádrem. Jejich množství v krvi kolísá mezi hodnotami 4 000 – 10 000 / mm3 krve v souvislosti se zdravotním stavem. Délka života bílých krvinek je pouze několik hodin. Jejich funkcí je zajišťovat imunitu organismu.

Činnost bílých krvinek:

  • Fagocytóza – Pohlcování antigenů pomocí panožek
  • Diapedéza – Jsou schopny améboidního (měňavkovitého) pohybu -> ten jim umožňuje procházek mezi buňkami kapilární stěny.
  • Pozitivní chemotaxe – Jsou přitahovány chemickými látkami. Podnětem mohou být:
    • Látky uvolněné z poškozených buněk
    • Toxiny bakterií
  • Adheze – Mají schopnost přilnout k různým povrchům.

Rozdělení leukocytů

1. Granulocyty

Jsou druhem bílých krvinek se členěným jádrem, jejichž cytoplazma obsahuje barvitelná zrnéčka – granuly. Dále se dělí na:

a) Neutrofilní granulocyty: Jsou nejpočetnější bílé krvinky. Představují první obrannou linii těla proti vniklým bakteriím a částečkám. Jejich funkce spočívá ve fagocytóze cizorodých látek – malých částic a bakterií – mikrofágů. Mají schopnost měnit svůj tvar a protáhnou se póry ve stěnách vlásečnic do míst ohrožených infekcí, kam jsou chemicky přitahované. Jejich granuly obsahují lysozym – enzym rozrušující povrch bakterií. Jsou špatně barvitelné.

b) Eozinofilní granulocyty: Mají ve fagocytóze menší význam. Zmnožují se při alergiích a parazitálních onemocněních. V granulách také obsahují lysozym. Barví se zásaditými barvivy.

c) Bazofilní granulocyty: Uplatňují se při zánětlivých a alergických procesech. Granuly obsahují heparin a histamin. Barví se zásaditými barvivy.

2. Agranulocyty

Jsou druh bílých krvinek s velkým, nečleněným jádrem a ve své cytoplazmě neobsahují barvitelná grana. Dále se dělí na:

a) Monocyty: Monocyty cirkulující v krvi jsou nezralé buňky, které se dostávají do některých tkání, kde se přeměňují ve volné nebo fixované fagocytující makrofágy. Nacházíme je ve tkáních jako jsou lymfatické uzliny (Kupfferovy buňky) a vazivo. Jsou roztroušeny v místech, kde hrozí infekce (plíce, vazivo, okolí trávicí trubice...) Při svém dozrávání v makrofágy zvětšují až pětinásobně svůj průměr. Zabraňují růstu nádorů, výrazně ovlivňují krvetvorbu, pro tělo představují jednu z nejúčinnějších nespecifických obran mechanismu. Soustava fagocytujících makrofágů, nacházejících se ve tkáních se nazývá retikuloendoteliární soustava. Vyskytují se pouze u savců.

b) Lymfocyty: Jsou druhou nejpočetnější skupinou leukocytů. Mají centrální význam v imunitním systému organismu. Vznikají v kostní dřeni. Mají schopnost tvořit protilátky nebo vyvolávat jejich tvorbu. Jsou přítomné i v lymfě a lymfatických uzlinách. Dále se dělí do dvou typů:

aa) B-lymfocyty: Zajišťují látkovou = humorální imunitu. Při setkání s antigenem produkují protilátky, které se na antigen cizorodé buňky naváží a takto označené buňky jsou fagocytovány.

bb) T-lymfocyty: Mají za úkol zajišťovat buněčnou imunitu proti cizorodým buňkám (mikroorganismům, transplantátům, nádorovým buňkám, buňkám napadených viry). Na svém povrchu mají receptory, na které se cizorodé buňky váží svými antigeny.

Informační web pro studenty a laickou veřejnost